Rozhovor s předsedou klubu Petrem Krucinou

Máme pro Vás slibovaný rozhovor. Klub oslavil 10 let od svého založení, a proto jsme si taky vybrali na rozhovor právě koho jiného, než samotného předsedu klubu. Ten nám zhodnotil i jeho trenérskou aktivitu na mládežnické úrovni. 

Ahoj Peťo, sezóna 2014 je již minulostí. Jak jsi spokojen z pohledu trenéra a předsedy klubu s dosaženými výsledky v tomto roce?

Ahoj Vojto, tak když se bavíme o roce 2014, tak se vlastně bavíme o dvou polovinách různých sezón. Jedné, co skončila a druhé, co začala. Ta končící byla famózní, co se týká týmů mužů A, a to vlastně jak B, tak A oba týmy postoupili. Zápal u hráčů byl velký. Pod taktovkou nového trenéra, dnes vlastně už šéftrenéra Ivo Jochmana, udělal tým velký kus práce. Snažili jsem se toto přenést i do juniorkých kategorii. Tam už to trochu zůstalo za očekáváním. Odešlo hodně hráčů. S tím se dá jen těžko něco dělat. Když nám odejdou musíme nahradit, a to se dostáváme zase do pozice týmů, které musí hráče přivést od jinud. To znamená,  že se dostaneš do pozice, kdy stahuješ hráče a okolní týmy z toho nejsou nadšené. Jenže, když nebudeme v této pozici my, budou tam jiní a musí dělat to samé. Neexistuje tým, který by si do každé kategorie s vidinou hrát tu nejkvalitnější soutěž vychoval jen svoje hráče a to ani extraligové týmy. To by zvládnul snad jen Ajax .

Tento rok oslavil klub 10 let od svého založení. Kam až se klub za tu dobu propracoval?
No myslím si, že dost daleko muži se postupně vyškrábali a do druhé ligy bohužel po reorganizaci a zpětném potupu jsme až v 3 lize z pohledu toho, že kdybychom byli o ligu výše tak za nás mohli nastupovat naši odchovanci, kteří mají velkou kvalitu a využívají jejich služeb extraligové týmy. A to by znamenalo úplně jinou hru , cíle a naplnilo 10 let práce. Bohužel to tak není. Ostatní mládežnické týmy se taky prokousali prakticky do těch nejvyšších soutěží. Jenže kontinuita hráčů není. Tam jsme si myslím udělali největší chybu. Zase jak se říká, kde nic není ani smrt nebere. Prostě nastalo období, kdy florbalu došel dech a příliv hráčů už byl minimální a to i u těch nejmenších.

Jak se tento klub řekněme stavěl, myslel sis, že za 10 let bude v Horní Suché to, co je teď?
No nechci se nějak chvástat, ale když jsme se dali s Doktorem (Pavlem Sládkem) do trénování dětí, tak jsme říkali Horní Suchá extraliga v roce 2015. Nakonec se to vyplnilo jen z části. Jsou tam, ale jen jednotlivý hráči . Takže cíle teda byli vysoké a nadšení veliké. Bude to těžké zopakovat. Hlavně najit takové děti a rodiče, pro které nebude florbal cíl, ale cesta.

Ty jsi začal trénovat úplně tu nejmenší kategorii a došel si sní až do juniorky. Nyní trénuješ dorost a juniory, jak moc ti tato kategorie vyhovuje?
Vyhovuje? Nevím. Strávil jsem s klukama vlastně celé jejich jak florbalové, tak lidské dospívání. Výhry, prohry, zklamání, radosti, takže ke konci už to bylo hodně osobní, někdo říkal, že se tím ztrácí respekt, já si myslím, že získává. Začal jsem teď kvůli dceři pomáhat zase u přípravky a musím říct děti po 10 letech jsou úplně jiné. Nevím jestli horší lepší, prostě jiné a mají velký problém s motorikou, sílou, výbušnosti. Vším, co se získával hraním si od rána do večera venku. Doufám, že je dokážeme naladit a vzbudit zápal pro děrovaný míček. Podobně to vidím i u příchozích z mladších kategorii. Změnit chápaní, že to už není kroužek. Hrajeme nejvyšší soutěž a je třeba zkusit překročit svůj stín a zkusit udělat pro úspěch víc než jen vlastnit florbalku.

Na pozici místopředsedy se uskutečnila změna. Libor Gavlas přenechal své místo Martinu Petříkovi. Co si od této změny slibuješ?
Joky je srdcař v tom problém není. Co od toho čekám? Že v tom nezůstanu sám. To že funkci opustil Libor je velká ztráta. Pohyboval se v florbalovém prostředí strašně dlouho a takového člověka je v každém klubu třeba. Je to hotový poklad. Jako každý, kdo pro klub je se schopen obětovat se a tady myslím ve svém pravém slova smyslu, protože florbal je trochu pozlátko, které vypadá díky médiím a dobré marketingové práci unie jako profesionální sport. Jenže stojí na práci lidí, kteří se pro něj obětují a to opravdu většinou úplně zdarma. Doufám, že to s Jokym a ostatníma dokážeme ukaučovat a vést správným směrem.

Jak je těžké pro klub získat nějaké ty finanční prostředky? Přeci jenom florbal stále není na takové úrovni jako je fotbal či hokej.
Co se týká získávání financi je to stejné jak já říkám, jako získání peněz na jamajský bob. A když jsem na jednání s potencionálním dárcem, tak někdy i absolvuji podobné reakce jako ve filmu Kokosy na sněhu. Můžeme svým svěřencům  nabídnout kvalitu jen díky velké podpoře obce Horní Suchá a pár lidem, kteří naší práci ocenili a ze svého podnikání nám poskytly podporu což je neuvěřitelné. Je třeba se určitě obrátit na hráče a členy FbK ,kteří se popř. zeptají známých, zaměstnavatele, tak se sehnaly nejedny peníze. Také třeba oslovit rodiče, někteří jsou také úspěšní podnikatelé a pak, když uvidí, že se dobře staráme o své svěřence, jejich děti, tak třeba taky přispějí na dobrou věc. Prostě platí líná huba holé neštěstí.

Mládežnické týmy se v létě vydají na soustředění. Pokud si dobře pamatuji, tak se vždy konalo soustředění v Bystřici, nyní se koná i v Řece. Jak jsi spokojen s těmito akcemi? 
Ano. Pořádáme už dvě soustředění. Ono už bylo trochu neslučitelné. Dát, tak velký věkový rozdíl dohromady a udělat pro ně program, aby vyhovoval všem. Děti si chtějí hrát a jsou k neutahání a díky za to, že chtějí. Pořád něco dělat a ne jen sedět u těch beden. Starší zase trénuji více a mají halu třeba 2x denně + posilování a pak je třeba regenerovat. To je zase fajn, že to dokážou a prostě doplní energii v klidu na hotelu v sauně a podobně. Samo vše je možné udělat za sociální cenu díky podpoře Horní Suché.

Po soustředění se týmy vydávají do Prahy, kde již tradičně bojují se zahraničními týmy. Výsledky v posledních letech jsou velmi dobré, když vezmu v úvahu, kde je Horní Suchá, jakožto malá obec...
Tak použiji to aspoň jednou tzv Jagrovku. Tak určitěéé. Dosahovali jsme velmi dobrých výsledků, a to i v mužské kategorii. Ale řekněme si na rovinu, je to opravdu těžké, kvalita první generace, které se podařila vychovat od založení klubu byla neuvěřitelná. Zápal a nadšení kluků, kteří prakticky za 8 let na hale skoro nechyběli z každého lyžaku či výletu, dovolené se vraceli kvůli zápasům dříve nebo vůbec nejeli. Doma pořád míček na holi podpora jejich rodičů.V garáži či sklepě namalovaná branka kousek palubky, ať můžou střílet plácek u Malerzů, na kterém dennodeně čutali.To vše vedlo k tomu, že jsou prostě NE dobří, ale výborní. Bohužel domovský klub kvalitou přerostli a nemohou pomoct jeho kvalitu značně zlepšit. Sice teď existuje střídavý start a nezbývá než věřit, že v červeno zeleném je ještě uvidíme. Jen s neskrývanou závistí se dívám na výsledky našeho dlouhodobého parťáky na Slovensku FbO Nižná, která se prokousla díky tomu, že kluci nemají kam utéct, až do extraligy a vůbec se tam neztrácí.

Každým rokem kluci "stárnou" a posouvají se výše v kategorii. Jak je těžké sehnat a motivovat nové přírůstky do klubu?
 Na tohle bych chtěl strašně rád znát odpověď. Doba se mění. Nevím, co by děti nakoplo. Mají teď jiné hodnoty, jiné návyky, jiné cíle. Počítači se neubrání ,není to vina jen dětí. Rodiče to musí vzít do ruky. Pokud vidí, že to dítě baví, musí je v tom podpořit. Je bohužel jednodušší jim dát do ruky tablet a hlavně ať neprudí. Měl jsem takovou vizi a tomu jsem obětoval 10 let. Každý, kdo přichází má dveře otevřené. Pokud chce respektovat tým spoluhráče a z týmu se má stát dobrý kolektiv. Pak se dají dělat věci. Znova florbal nebyl cíl měla to být cesta, kterou kluci půjdou, a na kterou budou vzpomínat. Má je dělat lepšími ve všech směrech. Silnější jak psychicky,tak fyzicky, mít cíl a jít za ním. A samo pokud možno, aby se jim červeno zelená dostala pod kůží. Jak přitáhnout hráče, to je těžké. V Suché je teď ve škole dětí dost, ale je neskutečné, jak málo dětí s rodiči si našlo cestu do hornosušské haly. Nevím mají to pod nosem po družině, bylo to pro začátečníky gratis a stejně těch dětí je jen hrstka. Před 10 lety bylo ve škole dětí méně, ale na prvním treninku elevů bylo 56 dětí. Těžko říct, ale nesmíme se vzdávat.Otázka je jen, kde je ta čára, kdy prostě člověk vyhoří a nemůže dál. Nabíjí tě prostě svěřenci, kteří dychtí po hře a když nebudou?

Která kategorie je pro klub vizitkou? Určitě by to měli být muži, kteří by se měli postarat o kvalitní výsledky.
Samozřejmě muži A by měli být výstavní skříňí a vizí pro odchovance kam směřovat. Ale jsme zase zpátky o pár otázek. Kluci dorostou pokud je nestáhne extraliga jdou studovat a bohužel někam pryč. A x let je v pytli. Na to se musí pořád pracovat.Takže muži ano,to by měla být vizitka, ale taky, protože máme celou strukturu. Je třeba, aby bylo vidět, že se dobře pracuje s dětmi. Samozřejmě, že je třeba, aby bylo postaráno o všechny družstva a byli všichni hráči spokojeni. Nemůže být priorita jen jedno a zbytek zkomírat.

Nyní z trenérského pohledu. Která sezóna byla pro tebe, jako trenéra nejlepší?
Každá. Samozřejmě, že jsem chtěl, abychom se prokousali až na bednu, či hrali play off.  Jenže nikdy jsem to nepostavil v mládeži na tom, že by jsem obětoval ty méně talentované kvůli místu v tabulce. A já věřím, že se to projevilo na Prague Games 2013 samozřejmě, že finále by bylo sladší, ale bylo to super hlavně kvůli klukům a emocím, které z nich sálali.Taky jsem rád, že to rodiče brali za své. Milujeme svoje děti, proto je těžké nepostavit zájem svého dítěte nad tým a tím jim patří dík a během těch let neutíkali houfně s tím, že určitě jinde to bude lepší. Pořád je to amaterský sport. Není to hokej ani tenis či fotbal. Takže jen stěží vydělají miliony, ale mohou se podívat do světa či si zpříjemnit studia. Taky považuji za velký úspěch družbu s klubem na Slovensku FbO Nižná, kde kluci našli nové kamarády a teď se i navštěvují a přátelství funguje i mimo hřiště. Kdy tamní trenér Marian Klimčík, taky přivedl kluky k florbalu a dokázal s nimi neuvěřitelné věci.

Junioři vstoupili do této sezóny velmi dobře, ale poslední zápasy spíše byly trápením. Co se stalo? Dochází týmu dech?
No došel dech. Došli střelci hrajeme s balonem většinu času, ale není střelec hladovec po gólech. Nebo jinak ono asi hladovci po gólech budou, jenže to prostě nedají. Začátek byl super, jenže pak se začali hráči různě prolínat s extraligovým Havířovem a přišlo mi, že mají v hlavě guláš a výkony jsou mizerné tam i tady.Je to škoda, taky někteří hráči skončili či končí nepochopitelně. Konkrétně mě mrzí, že nebudu vídat spolu hrát bratry Růžové, pořád doufám, že to není konečná verze. Puberta je prostě masakr. Chtělo by to na to nějakou tabletku . Ale taky mám radost z návratu ztraceného syna Daniela Kadury. Ten se do toho obul a doufám, že mu to vydrží.

Může to být i tím, že tým opustil někteří hráči, kteří dali přednost vyšší lize v Havířově?
Tak to jsem vlastně odpověděl v předchozí otázce, ale přišli i noví a ti zase mají chutě na rozdávání viz poslední zápasy.

Na třetí místo už ztrácíte 8 bodů, a týmy pod váma se k vám nebezpečně dotahují. V Novém roce musíte tedy zabrat... Na čem byste měli zapracovat?
Střelba, střelba, střelba a hlavně to trefovat. Snažíme se to dělat koncepčně a postupně ono se to projeví až později, ale tým musí být pohromadě.

Dorostenci se zatím drží na 8. příčce. Polovina zápasů je ale stále před Vámi. S jakým umístěním bys byl spokojen?
Střed tabulky by byl fajn. Spousta kluků ochutnalo vyšší soutěž. Najednou bylo před nimi rozhodnutí, budu to dělat dál? Je to kurňa dřina. Všichni nebo většina je rychlejší na všechno málo času, bolí to.Stojí mi to za to? A já jsem vděčný za ty, co si řekli STOJÍ. Je to výzva mám to rád, chci být lepší, silnější, rychlejší. Zažívat ten pocit, dal jsem do toho vše, vše pro tým pro kamarády pro sebe.

Někteří dorostenci dostávají i příležitost v juniorském týmu. Jak jsi spokojen s jejich výsledky?
Jsem. Makají, řekl bych, že dřou více než někteří junioři a chtějí, aby se neztratili a bylo je vidět.

Trenérské činnosti se věnuješ od svého založení klubu, jak dlouho v tom ještě hodláš pokračovat? 
Dokud uvidím v očích hráčů chuť hrát. Musí mě to bavit a musím mít kolem sebe lidi, co to chtějí dělat. Jinak to nepůjde. Pokud na to zůstaneš sám zabalíš to.Vždycky to bohužel stojí na pár lidech a ti, když toho nechají, tak to skončí a zmizí jak pára nad hrnce.Viz basebal v Horní Suché americký fotbal v Havířově. Ti co to táhli prostě nemohli dál a všechno skončilo. Nedá se tím živit ani si tím přivydělat. Je to prostě koníček a ten musí bavit.
 

10 let je sice už nějaký stupínek, ale kde by se měl klub nacházet třeba za takových 5, 6 let? 
No to je těžké. Budu spokojený, když udržíme stávající kvalitu. A chtěl bych zažít zase u mužů partu a zápal, jako byl, když se klub založil. Dřelo se s obrovskou chutí elánem, byla to velká legrace a plno zážitků. To bych chtěl. Pak přijdou i další úspěchy.